Vydejte se do nitra sopky
Sopečný popel, prach i lávu – to všechno můžete obdivovat na naší nejmladší sopce – Komorní hůrce v západních Čechách nedaleko měst Cheb a Františkovy lázně. Když se řekne mladá sopka, skoro to vypadá, že vyhasla teprve nedávno. V geologickém kalendáři tomu tak opravdu je. Nedávno znamená někdy před 400 až 600 tisíci let. A ještě opravdu nedávno se vedly spory o to, jestli Komorní hůrka vůbec sopka je.
Komorní hůrka je poměrně nenápadný stromy zarostlý kopeček, který není na první pohled významný ani svou výškou ani svým tvarem. Když pojedete autem od Chebu směrem k Pomezí, možná si ho ani nevšimnete, natož aby vás napadlo, že ten lesnatý pahorek je vlastně sopka. Pravda, není to Vesuv ani Etna, přesto od pradávna přitahovala pozornost lidí. Byly doby, kdy její jméno znali geologové z celého světa a jde o jednu z nejprobádanějších sopek vůbec.
Malá lekce z historie
Sopka vznikla na dně již vysychajícího slaného jezera, které se rozkládalo v dnešní Chebské a Sokolovské pánvi, dlouho se ale nevědělo, jak vlastně kdysi nezalesněný kopec vznikl. Možná vás to překvapí, ale na prokázání sopečného původu Komorní hůrky má překvapivě největší zásluhu básník Johann Wolfgang Goethe, který se kromě poezie náruživě věnoval také geologii a zkoumání přírody. Na přelomu 18. a 19. století se vložil do sporů o vzniku Komorní hůrky mezi neptunisty a plutonisty. Zatímco neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely, plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu. Byl to právě Goethe, kdo navrhl prokopat se dovnitř a zjistit pravdu. Došlo k tomu sice až po jeho smrti, kdy na to shromáždil dostatek financí jeho přítel a zapálený badatel hrabě Kašpar Maria Šternberk, ale bylo to tenkrát vůbec poprvé, kdy někdo takto vynaložil peníze čistě z vědeckých důvodů. Díky průzkumné štole se záhy skutečně podařilo dosáhnout zkamenělého čedičového jícnu sopky a bylo po dohadech o původu magické Komorní hůrky. Na památku tohoto objevu má na jedné ze skal J. W. Goethe dokonce malý památník.
Projděte se po naučné stezce
Vulkanická činnost a následná těžba vytvořila lokalitu, která má dnes hodnotu nejen geologickou či kulturní, ale také přírodovědnou. Současná Komorní hůrka je velmi poklidné a zelení obklopené místo a zejména prostor těžební jámy se stal významnou botanickou lokalitou. V okolí sopky navíc vede krátká naučná stezka, kterou ročně navštíví na dvacet tisíc lidí. Podzimní dny přímo vyzývají k toulání barevnou přírodou, tak proč se k tomu ještě něco nepřiučit?
Naučná stezka Komorní Hůrka je dlouhá asi jeden kilometr, má tři informační panely a zaměřuje se na geologii, botaniku a historii této sopky. Cestou na vrchol, který dnes není kromě vyšlapané cestičky tak úplně jednoduché najít, uvidíte charakteristickou ztuhlou lávu v podobě skal. Skoro to budí dojem, jako by se tu proces výroby země zastavil teprve včera. Na první pohled poznáte, že jde o trochu jinou skálu – má totiž bublinky. Svůj vulkanický původ Komorní hůrka prostě nezapře. V horní části kopce narazíte na několik “kráterů”, které však vznikly lidskou činností – těžbou. Celá plocha je prokvetlá obrovským množstvím květin. Botanikové tu napočítali přes sto druhů včetně vzácných orchidejí. Je to díky čedičovému složení podloží, které mají rostliny rády a místnímu teplému klimatu. Některá místa kolem lomu jsou ale naštěstí obnažená a tak alespoň tady můžete nahlédnout do sopečné kuchyně. Uvidíte tu různobarevné asi centimetr až dva velké úlomky materiálu, který tu vyvrhla a zanechala sopka. Někomu možná budou hnědé, černé a červenohnědé sopečné lapily připomínat obyčejnou škváru. A v podstatě to tak i je. Jen je vyrobila opravdu velká přírodní vysoká pec – sopka Komorní hůrka na Chebsku.
Podívejte se sopce pod pokličku
Původní štoly, které byly do sopky na Goethův návrh proraženy, jsou dnes již převážně propadlé nebo zasypané a nedochoval se ani původní vstup. Až do nedávna nebylo možné se do nitra jakkoli dostat, to se však brzy změní. Čeští seismologové a vulkanologové si totiž před pár lety dali jasný cíl – dvě stě let starou štolu vykopat a zpřístupnit veřejnosti vyhaslou přírodní dráhu magmatu. V loňském roce se od portálu podařilo vyhloubit asi 13 metrů chodeb. Letos vzniká větrací šachta a další chodby, které se s již dokončenými štolami propojí. Celkem by pod vyhaslou sopkou měl vzniknout 28 metrů chodeb, které povedou ve stopách původních štol převážně sopečnou škvárou. První návštěvníci se na výsledky dosavadních prací mohli podívat 28. srpna při příležitosti 270. výročí narození Johanna Wolfganga Goetha, jehož jméno průzkumná škola nese. Část štol za historickým vstupním portálem je již připravena na prohlídky veřejnosti s odborným doprovodem, přičemž práce na projektu včetně zpřístupnění by měly být dokončeny v příštím roce. Tak neváhejte a naplánujte si i vy výlet do nitra sopky!
